Moji tři nejoblíbenější „youtubeři“

Pro 10, 2018, kategorie: Internet

To „youtubeři“ jsem dal do uvozovek proto, protože není youtuber jako „youtuber“. Typickej youtuber totiž vytváří videa s takřka nulovou informační hodnotou, cílený zejména na mladší publikum. A to já už nechci. Takže díky všem, kteří se na Youtube snaží přinášet relevantní obsah, informace, kvalitu a opravdovou zábavu.

Takže tady jsou.

Lukáš Fronk

Na Lukášova videa jsem narazil, když jsem hledal recenze na iMac. Protože se mi líbilo zpracování a celkovej projev, dal jsem mu šanci. Apple produkty mu nejsou cizí, ale nečekejte žádnou ovečkářskou podívanou. Zasazení do praxe a reálnýho života included. A hláška „a teď zpátky do práce“ na konci téměř každýho videa je jen třešničkou na dortu. Lukášovi dejte určitě šanci. A odběr. Tady je jeho kanál.

Petr Mára

Petr Mára je člověk, kterýho sleduju snad deset let. Ještě od prvních dílů Digitu s Honzou Březinou. A jemu vlastně přechod na sólo tvorbu dost prospěl. Videa dostala kvalitu, kontinuitu a řád. V tuto chvíli se podle mě jedná o jedny z nejkvalitnějších videí na českym Youtube. Obsahem i kvalitou zpracování. Apple, gadgety, cestování, život, tipy na aplikace, rozhovory, to všechno na Petrově kanálu najdete. A ten najdete tady.

Dan Hanuš

Dalším je Dan Hanuš. Kluk z Děčína, kterýho bavěj auta. Hodně ho bavěj, takže jich hodně i má. Nečekejte naleštěný bavoráky, ale klasiku od VW. A během toho, co vám tyhle auta bude ukazovat, se toho hodně dozvíte. Takže i jemu stojí za to dát odběr.

Tohle určitě nejsou všichni, který sleduju. Je jich víc, ale o těch třeba příště.

A teď zpátky do práce.

Dank

Pro 9, 2018, kategorie: Hudba

Dank je nový album od Paulieho Garanda a Kennyho Rougha. A i když sem o hudbě už moc nepíšu, o týhle novince rád napíšu.

Tohle je v podstatě Paulieho devátý album (7 sólových, 2 ještě s BPM (tam byli kromě Paulieho ještě Kenny a Lipo). A to není úplně málo. Kromě Mozolů jsem slyšel všechny a všechny je mám v poličce (ne v iTunes, ne na Spotify, v poličce na CD). Pavle, jestli máš ještě Mozoly, budu rád, když budu moct doplnit sbírku, haha.

Spolu s Kennym vydali kromě Dank ještě Boomerang (2015) a Molo (2014). Na každym tom albu byly podle mě tracky, který vyčnívaly, který si pustíte i po těch letech. Na Molu to byli třeba Tuláci a La Familia, na Boomerangu pak Boomerang s hostujícím Martinem Svátkem.

Hudebně je ale každý to album super. Co se týká alba Dank, z těch tří je podle mě nejlepší. Jak hudebně, tak textově. Těch vyčnívajících tracků je tady podle mě nejvíc – ať už Návraty, Past 2 s Kalim, Harantstrasse, Adié nebo Dank.

Album vyšlo na 30. listopadu. A protože nejedu iTunes ani Spotify, musel jsem si ho stáhnout na Ulož.to. Pirát. Protože pokud to jde, chodim na release parties a kupuju osobně. A to se stane ve středu. Dorazte taky.

Dank.

Proč jsem si koupil kompakt a začal fotit na film

Pro 2, 2018, kategorie: Fotka

Pokud sledujete můj fb nebo ig, mohli jste si všimnout, že jsem začal fotit na film. To je to, na co fotili vaše rodiče asi před dvaceti lety. A je to asi i opak digitální fotografie – fotky nevidíte hned, musíte je vyvolávat, každá stojí peníze a kvalitativně jsou taky někde jinde. A přestože mám nejnovější iPhone, většinu fotek na mých posledních dvou dovolených jsem fotil právě na kompakt.

Na iPhone fotografii mi vadí hlavně jedna věc. Teda nevadí, ale nevim, jak jinak to říct. Jde o to, že jednu fotku vyfotíte klidně desetkrát. A z těch deseti vyberete tu nejlepší. A vždycky se nějaká povede. A když ne, povede se jiná. A dost často jen chodíte a fotíte. Můžete to vidět právě někde v zahraničí, když fotěj turisti. Často fotěj něco jen proto, aby to vyfotili. I když je ta fotka úplně o ničem a dost možná už se na ni už nikdy nepodívaj. Jen choděj a fotěj. A přesně tohle s filmem odpadá. Na jeden film totiž nafotíte 36 fotek. Takže si rozmyslíte, co budete fotit. Fotku vyfotíte jednou, možná dvakrát. A i když je ve výsledku trochu rozmazaná nebo není tak dokonalá jako ta z iPhonu, vždycky má svoje kouzlo. Takže zatimco na iPhone vyfotíte 300 fotek a vyberete 10, na film vyfotíte 36 a vyberete jich klidně 30. Protože každá fotka bude jiná.

A právě i kvůli tomu, kolik fotek vyfotíte a jakou práci dá to, abyste se k fotce dostali (od koupě filmu až po jeho vyvolání), maj tyhle fotky úplně jinou hodnotu. Aspoň pro mě. Protože já si většinou fotku z mobily už neprohlížim, neukládám a už vůbec ne tisknu. Dost často se právě taky z mobilní fotky snažíme udělat tu nečistou, nedokonalou, šumem poznamenanou fotku, aby vypadala právě jako ta focená na film. Aby se odlišila. Aby měla jinou atmosféru.

Chci taky poděkovat klukům z Polagraphu. Za jejich trpělivost a rady. A taky za filmy.

Dolů ještě dávám pár fotek. To abyste pochopili, co jsem těmi řádky výše myslel.

Mohl jsem být influencer dřív, než to bylo in

Říj 26, 2018, kategorie: Život

Včera jsme měli s Kubou zajímavou diskuzi. V ní jsme došli k závěru, že jsem mohl být jeden z prvních influencerů u nás. Jako jeden z prvních u nás jsem spravoval facebookovou stránku, na které byly desítky a stovky tisíc lidí. A myslím si, že jako první hudebně zaměřená fanpage jsme překonali hranici 300 000 sledujících. Ano, je řeč o DJ Wich fanpage. Přesto jsem se žádným influencerem nestal a na mé facebookové stránce, kterou mi paradoxně založil Wich, mám sotva dva tisíce lidí. Už několik let. A samozřejmě, že jsem věděl, že se tím dají peníze vydělat. Např. Queens affiliate systém jsem začal testovat jako jeden z prvních už před devíti lety (bacha, obsahuje affil link).

Nestalo se tak. A proč? Protože jsem to tak necítil. Odkazy na mé projekty se na fanpagi objevily párkrát, stejně tak odkazy na nějaké soutěže z dob dřívějších. Za těch devět let jsem tam odkaz na svou fanpage dal tolikrát, že by se to dalo na prstech jedné ruky spočítat. A odkaz na svůj Instagram nikdy. Přesto jsem za těch devět let získal mnohem víc.

Myslím, že jsem měl vliv a že jsem aspoň pár lidem ukázal, jak se dá dělat Facebook. To teda bylo ještě v době, kdy měl dosahy, haha. Už jenom to, kolik lidí začalo používat // k podpisům ve statusech. Měl jsem vliv, kterej jsem nikdy neprodal.

„Fame“ se nesdílí

Čvc 6, 2018, kategorie: Život

Řekl jsem si, že bych rád trochu oprášil blog. Je to jediná možná cesta, jak mohu aspoň trochu seriózně předávat své „hluboké“ myšlenky světu. A protože jsem teď trochu zdravotně indisponován, je nejvhodnější čas.

Myslím si, že od doby sociálních sítí se hodnoty nás, mladých lidí, trochu změnily. Honíme se za počtem likes, počtem views, počtem sdílení… Tahle čísla, to jsou dnešní hodnoty. A nepřipadá v úvahu se o ně s kýmkoliv dělit. S přítelkyní, kamarády, a už vůbec ne s lidmi, kteří nám k tomuhle „famu“ pomohli. Žádné označování, sdílení, ani zmínky „toho sledujte“. Nic. A když jo, tak ne zadarmo. Čím víc sledujících máte, tím větší má vaše zmínka cenu. A čím více zmínek, tím menší unikátnost a nižší cena. Proto nepřipadá v úvahu někoho sdílet, o někom mluvit, někoho doporučovat. A je úplně jedno, jestli vy jste sdíleli (jakoukoliv formou) ty, kteří mají nyní fame „fame“, když ho ještě neměli.

Slovo závěrem: hlavně se z těch všech virtuálních čísel neposerte. Jednou nemusejí mít žádnou cenu. A pak může být pozdě.