Stále platí, že běhám. A vlastně neběhám málo. A vlastně se mi v běhu docela daří. Pro ty, kdo nevíte, tak jsme se s Járou registrovali do SuperHalfs. To je taková série šesti půlmaratonů napříč Evropou. No a světe div se, začátkem dubna běžíme náš poslední. V Berlíně. Celkově bych se o SuperHalfs chtěl rozepsat později. Pokusim se tak nějak shrnout všechny ty půlmaratony. Samozřejmě jsem si v průběhu nedělal žádný poznámky, takže budu trochu vařit z vody. Ale to dáme. Takže jestli tě SuperHalfs zajímá a chtěl by sis to třeba zkusit, sleduj mě.
Ale zpět k tématu. Jak jsi asi pochopil z nadpisu, byl jsem v Neapoli. A běžel jsem na Vesuv. Primární důvod výletu do Neapole nebyl výběh na Vesuv, ale půlmaraton. A ten se mi podařilo zaběhnout bravurně, řekl bych. S časem 01:28:08 jsem maximálně spokojenej. Tenhle půlmaraton bylo takový odbočení od SuperHalfs, protože Neapol do týhle série nespadá. Jeli jsme tam s klukama hlavně kvůli Martymu. Neapol byla završením jeho několikaměsíční „přípravy“. Příprava je v uvozovkách proto, protože jak Marty sám přiznal, nějak zapomněl trénovat. I tak to ale zaběhl dobře. Janis potrénoval a zaběhl extrémní čas 01:10:07. Umístil se cca na 30. místě a doběhl jako první Čech. Jára zaběhl svůj druhej nejlepší půlmaraton s časem 01:49:37. Vojta byl na antibiotikách, půlmaraton doběhl, ale svym časem se pyšnit nechce. Na všechny kluky jsem pyšnej. Tolik k půlmaratonu.
A teď k tomu sidequestu. Vesuv je sopka asi 10 kilometrů od Neapole. Je to stále aktivní sopka a její poslední erupce proběhla v roce 1944. Víc si o Vesuvu přečti třeba na Wikipedii. Co vlastně stojí ještě za zmínku je, že nejvyšší bod Vesuvu dosahuje nadmořský výšky 1 281 m. Neapol je u moře, takže +- 0 m n. m. Ta výzva byla o vyběhnutí na Vesuv „z nuly“. Takže jsme se vlakem přiblížili do Torre del Greco, malebnýho městečka s chaotickou dopravou, který jsme určili jako oficiální start. No a lehce před tři čtvrtě na osm jsme vyběhli. Nahoře jsme byli asi o hodinu a půl později. 14 km s převýšením cca 1 100 m. Běželi jsme za deště. Viditelnost nahoře byla tak 50 metrů a teplota mohla bejt tak pět – osm stupňů. Než jsme si u vstupu koupili vstupenky, málem mi umrzly ruce. Vstupenky koupíš on-line na místě (nebo předem) a kdybys náhodou neměl signál (jakože ho asi mít nebudeš), připojíš se na WiFi zdarma. Zapomněl jsem zmínit, že mym parťákem byl Janis. On má velkou zásluhu na tom, že jsme nahoře byli tak rychle a že jsme po cestě měli čim doplňovat energii.
No a po vyběhnutí nahoru, photoshootingu, zavolání domů a poslání pohledu jsme běželi zpátky. To už byla cesta značně příjemnější. Z kopce a za mnohem lepšího počasí. Celkově nám uběhnout těch 28 km s převýšením 1 140 m „trvalo“ necelý tři hodiny. Jestli chceš vidět detaily, mrkni ke mně na Stravu.
Tak zase příště.
Napsat komentář