Pokud sledujete můj fb nebo ig, mohli jste si všimnout, že jsem začal fotit na film. To je to, na co fotili vaše rodiče asi před dvaceti lety. A je to asi i opak digitální fotografie – fotky nevidíte hned, musíte je vyvolávat, každá stojí peníze a kvalitativně jsou taky někde jinde. A přestože mám nejnovější iPhone, většinu fotek na mých posledních dvou dovolených jsem fotil právě na kompakt.
Na iPhone fotografii mi vadí hlavně jedna věc. Teda nevadí, ale nevim, jak jinak to říct. Jde o to, že jednu fotku vyfotíte klidně desetkrát. A z těch deseti vyberete tu nejlepší. A vždycky se nějaká povede. A když ne, povede se jiná. A dost často jen chodíte a fotíte. Můžete to vidět právě někde v zahraničí, když fotěj turisti. Často fotěj něco jen proto, aby to vyfotili. I když je ta fotka úplně o ničem a dost možná už se na ni už nikdy nepodívaj. Jen choděj a fotěj. A přesně tohle s filmem odpadá. Na jeden film totiž nafotíte 36 fotek. Takže si rozmyslíte, co budete fotit. Fotku vyfotíte jednou, možná dvakrát. A i když je ve výsledku trochu rozmazaná nebo není tak dokonalá jako ta z iPhonu, vždycky má svoje kouzlo. Takže zatimco na iPhone vyfotíte 300 fotek a vyberete 10, na film vyfotíte 36 a vyberete jich klidně 30. Protože každá fotka bude jiná.
A právě i kvůli tomu, kolik fotek vyfotíte a jakou práci dá to, abyste se k fotce dostali (od koupě filmu až po jeho vyvolání), maj tyhle fotky úplně jinou hodnotu. Aspoň pro mě. Protože já si většinou fotku z mobily už neprohlížim, neukládám a už vůbec ne tisknu. Dost často se právě taky z mobilní fotky snažíme udělat tu nečistou, nedokonalou, šumem poznamenanou fotku, aby vypadala právě jako ta focená na film. Aby se odlišila. Aby měla jinou atmosféru.
Chci taky poděkovat klukům z Polagraphu. Za jejich trpělivost a rady. A taky za filmy.
Dolů ještě dávám pár fotek. To abyste pochopili, co jsem těmi řádky výše myslel.
Napsat komentář