Rubrika: Běh

Jestli dobře počítám, byla tohle třetí Běžím jako poděs challenge. A zase jsme společně naběhali o něco víc než loni. Vlastně předloni. A stejně jako každej rok, i letos jsme běhali v mrazu, v dešti, ve sněhu, na ledu, ve tmě, za světla. Prostě úplně ideální podmínky na běhání, haha. Jen jsme teda neběhali v prosinci, ale v lednu.

Jsem rád za každýho jednoho z vás, kterýho moje challenge zvedla z gauče. Letos vás bylo 64 a společně jsme naběhali přes 9 000 km. To je víc než dvakrát víc kilometrů při první challengi v roce 2023.

A co by to bylo za challenge bez skvělejch cen pro výherce. Nový běžecký boty On ti zajistěj komfort při každym tréninku. Spousta plechovek Red Bullu ti dodá křííídla nejen v závodech. Běžecký brýle VIF tě zákonitě ochráněj před tim nejostřejším sluncem. Startovný na benefiční závod Wings for Life ti garantuje účast na největším závodě pro dobrou věc na světě. V triku Team Poděs dáš všem jasně najevo, do jakýho týmu patříš. A ten zlatej pohár? Ten ti bude na poličce připomínat, že leden rozhodně nebyl ten měsíc, kterej jsi strávil u Netflixu.

To je hodně cen pro jednoho člověka. Původně jsem razil, „vítěz bere vše“. Ale hodně vás naběhalo hodně a přišlo mi fér ceny rozdělit. A vlastně i vy jste si o to řekli hlasováním v anketě ve skupině. Takže výherci budou tři.

Tadadadáááá (slavnostní zvuk trumpety):

Absolutní vítěz: 🏆 Ondra Zölfl
→ vyhrává boty On, 144 plechovek Red Bullu, zlatej pohár, triko Team Poděs

Další výherci:
🥈 Daniel Matocha
🥉 Kateřina Navrátilová
→ každej vyhrává 72 plechovek Red Bullu, brýle VIF, 2 startovný na Wings for Life, triko Team Poděs

Gratulace výhercům. A díky všem za účast ❤️ Bez vás všech by nebyla tahle challenge. Bez vás všech by nebyl Team Poděs. A taky děkuju partnerům, kteří do toho šli s důvěrou se mnou.

Speciální poděkování patří Járovi, kterej mi pomohl dát dokupy web se statistikama. Strava nám v tomhle nešla úplně naproti.

A nezapomeň – už 14. 2. ve 14:02 budou v prodeji vůbec první Team Poděs trika. Abys nezapomněl, přidej si to do kalendáře.

Stejně jako loni, i letos jsem dal přednost benefičnímu závodu před pražskym maratonem 🏃‍♂️ A stejně jako loni, i letos v něm mám svůj tým #bezimjakopodes ✌️

Ano, řeč je o Wings for Life 🪽 – benefičnim běhu, kterej ve stejnej čas poběží po celym světě několik desítek tisíc běžců (od roku 2014 běželo Wings for Life víc než 1,5 milionu běžců, kteří přispěli téměř 52 miliony EUR). Cíl je jednoduchej – pomoct těm, kteří běhat nemůžou. Veškerej zisk ze startovnýho jde totiž na výzkum léčby poranění míchy.

Pokud tě zajímaj detaily závodu, běž na wingsforlifeworldrun.com. Tam se totiž všechno dočteš.

To důležitý shrnu já:

• 📅 neděle 4. 5. je to datum a 13:00 je ten čas, kdy závod začne
• 🏃‍♀️ je úplně jedno, kolik kilometrů uběhneš, důležitá je účast
• 🌍 běžet můžeš kdekoliv a s kymkoliv – důležitý je vyběhnout ve 13:00; ve spoustě měst se bude běhat hromadně (já poběžim v pražský Stromovce)
• 📱 bez aplikace World Run to nepůjde, tu si předem stáhni, budeš ji potřebovat během závodu

Dveře do mýho týmu máš otevřený. I letos jsem se snažil udělat to trochu speciální. A trochu tě motivovat, aby ses přidal k nám. Proto mám svůj tým #bezimjakopodes.

A nebude to jen tak – ze všech běžců v mym týmu vyberu jednoho, kterej vyhraje nový běžecký boty z Footshopu 👟 (nabídka je fakt široká), voucher v hodnotě 2 500 Kč na cokoliv, dvakrát tolik plechovek Red Bullu, kolik uběhne kilometrů, a Wings for Life merch. A ano, budu vybírat ze všech, kteří uběhnou aspoň 1 km.

A pak vyberu ještě dva výherce 🎉 – každej z nich dostane dvakrát tolik plechovek Red Bullu, než uběhne kilometrů, a Wings for Life merch. A třeba ještě něco vymyslim.

Ber to jen jako motivaci. Primární myšlenka Wings for Life je pomáhat.

Tady se přidej do mýho týmu #bezimjakopodes.

Za support děkuju Footshopu a Red Bullu 🙏. Vážim si toho.

Stále platí, že běhám. A vlastně neběhám málo. A vlastně se mi v běhu docela daří. Pro ty, kdo nevíte, tak jsme se s Járou registrovali do SuperHalfs. To je taková série šesti půlmaratonů napříč Evropou. No a světe div se, začátkem dubna běžíme náš poslední. V Berlíně. Celkově bych se o SuperHalfs chtěl rozepsat později. Pokusim se tak nějak shrnout všechny ty půlmaratony. Samozřejmě jsem si v průběhu nedělal žádný poznámky, takže budu trochu vařit z vody. Ale to dáme. Takže jestli tě SuperHalfs zajímá a chtěl by sis to třeba zkusit, sleduj mě.

Ale zpět k tématu. Jak jsi asi pochopil z nadpisu, byl jsem v Neapoli. A běžel jsem na Vesuv. Primární důvod výletu do Neapole nebyl výběh na Vesuv, ale půlmaraton. A ten se mi podařilo zaběhnout bravurně, řekl bych. S časem 01:28:08 jsem maximálně spokojenej. Tenhle půlmaraton bylo takový odbočení od SuperHalfs, protože Neapol do týhle série nespadá. Jeli jsme tam s klukama hlavně kvůli Martymu. Neapol byla završením jeho několikaměsíční „přípravy“. Příprava je v uvozovkách proto, protože jak Marty sám přiznal, nějak zapomněl trénovat. I tak to ale zaběhl dobře. Janis potrénoval a zaběhl extrémní čas 01:10:07. Umístil se cca na 30. místě a doběhl jako první Čech. Jára zaběhl svůj druhej nejlepší půlmaraton s časem 01:49:37. Vojta byl na antibiotikách, půlmaraton doběhl, ale svym časem se pyšnit nechce. Na všechny kluky jsem pyšnej. Tolik k půlmaratonu.

A teď k tomu sidequestu. Vesuv je sopka asi 10 kilometrů od Neapole. Je to stále aktivní sopka a její poslední erupce proběhla v roce 1944. Víc si o Vesuvu přečti třeba na Wikipedii. Co vlastně stojí ještě za zmínku je, že nejvyšší bod Vesuvu dosahuje nadmořský výšky 1 281 m. Neapol je u moře, takže +- 0 m n. m. Ta výzva byla o vyběhnutí na Vesuv „z nuly“. Takže jsme se vlakem přiblížili do Torre del Greco, malebnýho městečka s chaotickou dopravou, který jsme určili jako oficiální start. No a lehce před tři čtvrtě na osm jsme vyběhli. Nahoře jsme byli asi o hodinu a půl později. 14 km s převýšením cca 1 100 m. Běželi jsme za deště. Viditelnost nahoře byla tak 50 metrů a teplota mohla bejt tak pět – osm stupňů. Než jsme si u vstupu koupili vstupenky, málem mi umrzly ruce. Vstupenky koupíš on-line na místě (nebo předem) a kdybys náhodou neměl signál (jakože ho asi mít nebudeš), připojíš se na WiFi zdarma. Zapomněl jsem zmínit, že mym parťákem byl Janis. On má velkou zásluhu na tom, že jsme nahoře byli tak rychle a že jsme po cestě měli čim doplňovat energii.

No a po vyběhnutí nahoru, photoshootingu, zavolání domů a poslání pohledu jsme běželi zpátky. To už byla cesta značně příjemnější. Z kopce a za mnohem lepšího počasí. Celkově nám uběhnout těch 28 km s převýšením 1 140 m „trvalo“ necelý tři hodiny. Jestli chceš vidět detaily, mrkni ke mně na Stravu.

Tak zase příště.

Tenhle post bude o běhu. To už jsi určitě poznal z názvu. Bude o tom, jak pár (ne)běžců vyrazilo stopětadvacetkrát oběhnout čtyřistametrovej ovál. Počítáš správně, ano, je to padesát kiláků.

Mám rád výzvy. Rád se různejch výzev účastnim a rád různý výzvy vymejšlim. (Další výzva #bezimjakopodes už brzy. Sleduj mě na Stravě a na Instagramu, ať ti to neučeče). No, tuhle výzvu jsem částečně vymyslel. Pravda je taková, že jsem na Instagramu viděl nějakýho týpka (rozuměj běžce), jak běhá 50 km na oválu, a přišlo mi to cool. Bylo to něco, co jsem chtěl zkusit. Ale samozřejmě jsem v tom nechtěl bejt sám.

Tou dobou jsme, myslim, plánovali Stonemana. To je taky challenge. Ale o tom jindy. No a Stonemana jsem jel s Járou a Vojtou. Když jsem klukům řekl o týhle myšlence, Vojtovi se líbila, Járovi o něco míň. Vojta byl nakonec jedinej, kdo to se mnou doběhl, zároveň mi pomohl s organizací. Jára se bohužel neúčastnil, protože byl mimo Prahu. Měli jsme ambice dát dohromady partu magorů, který poběžej s náma. Každej podle svejch možností. To se nakonec povedlo. Běžel jsem já (50 km), Vojta (50 km), Janis (18 km), Kevin (jeho prvních 10 km) a Štěpán (10 km). Příště bychom chtěli udělat tuhle akci víc „veřejnou“, ať si to zkusí víc lidí.

A jaký bylo běhat čtyři hodiny dokola? Docela náročný. Jako člověk, kterej absolvoval maraton, jsem věděl, že to bude bolet. Aspoň trochu. Ale tohle je ještě delší než maraton. O osm kilometrů. A ono to bolelo. Trochu. Důležitý zmínit, že Vojta přišel s nápadem, že na krku budeme mít céčka. Tolik céček, kolik kol běžíme. Takže 125. A za každý kolo jedno céčko odhodíme. Bylo to příjemný zpestření. Sledovat, jak ty céčka na krku ubejvaj.

Jako na každým delším běhu nechybělo občerstvení. Já jsem za ty cca čtyři hodiny vypil asi 5 Red Bullů, snědl jednu Snickersku, kousek banánu a vypil asi 3 litry vody a nějaký elektrolyty.

Tenhle „event“ jsme pojmenovali C50. Nultej ročník máme za sebou. A nepřestáváme trénovat na ten první, oficiální. Kdy? To se včas dozvíš.

Jo a Vojta dal dohromady pěkný video, který aspoň částečně zachycuje atmosféru. Najdeš ho na Instagramu, tady.