Setkal jsem se se svým haterem

Čvc 21, 2019, kategorie: Život

Před asi 12, možná 13, lety, tedy dávno před tim, než vznikly sociální sítě, existovala skupina lidí, kteří psali o svym životě, elektronice, hudbě, atd… na svý blogy. Skoro jak dnešní youtubeři, akorát místo videí byly řádky textů a místo peněz nic. A já jsem byl mezi nima. Takových lidí tu byly asi dvě desítky. Někteří přežili (třeba já, byť hodně omezeně), jiní skončili v propadlišti internetu (RIP). A samozřejmě i mezi těmito lidmi (některými) existovala určitá rivalita. Sice nechápu proč, protože jsme vlastně každej psal o něčem jinym. Vlastně to byly takový disstracky, akorát bez tracků.

I já jsem se dočkal jednoho disstracku bez tracku. V tý době jsem bydlel na severu u rodičů, chodil do školy, měl dlouhý vlasy a bral všechno kolem toho internetu moc vážně. A vyšel o mně článek “Jmenuji se Poděs, říkají mi imbecil”, nebo tak nějak to bylo. A to jsem bral taky vážně. Samozřejmě jsem s tim nic neudělal, jen napsal disstrack bez tracku.

A dneska jsem se poprvý setkal s autorem toho postu. Jsme asi o deset let starší, já už nebydlim na severu u rodičů, nechodim do školy a nemám dlouhý vlasy. Oba tvoříme to, co nás baví. Ale důležitější je, že si dokážeme podat ruce jako dva dospělí lidi a tomu všemu se zasmát. Víte, tohle byla dobrá doba. V tý době jsme se učili dělat ty weby, psát články, dělat grafiku a vedle toho jsme chodili do školy. Těch starostí jsme moc neměli, a tak jsme mohli trávit čas tim, že nadáváme někomu, koho jsme nikdy neviděli. Chtěli jsme čtenost článků a prodat pár odkazů v patičce. Já jsem ještě neměl ani vlastní doménu, protože ty peníze prostě nebyly. Tahle doba je v mym životě hodně důležitá. Bez ní by nebyl Poděs. Určitě ne tak, jak ho znáte dneska. Byla totiž hrozně čistá. Ještě z knížky jsem se učil základy HTML. Později jsem přešel na server Jak psát web. Začínal jsem dělat první grafický návrhy ve Photoshopu, učil jsem se s WordPressem a vlastně většinu toho, co dneska dělám, jsem se naučil už tehdy, akorát jsem to rozvinul. A vedle toho jsem psal zamilovaný články, o hudbě, o životě a bylo mi to všechno tak nějak jedno. Jediný, co jsem chtěl, aby to lidi četli. A to je mi pro změnu jedno dneska.

Takže jsme se dneska potkali. Dali jsme si burger a nejen nad tímhle jsme se pár hodin dobře bavili. Pak jsme se rozešli vstříc lepším zítřkům. Ono všechno zlý je k něčemu dobrý.

Přidat komentář

Váš email nebude zveřejněn. Povinné položky jsou označeny *

*
*