Proč používám Twitter? Protože mě nikdy nenasral

Bře 18, 2020, kategorie: Internet

Letos tomu bude dvanáct let, co jsem se připojil na Twitter. Twitter je mnohem rozšířenější než v době, kdy jsem se já registroval. I přesto, když řeknu “četl jsem na Twitteru”, najdou se jedinci, který nechápou. Který nechápou, co dělám na sociální síti, kde se člověk vyjadřuje ve 140 280 znacích, víceméně bez obrázků a dalších nesmyslů.

A tak bych chtěl napsat, proč používám Twitter. Skoro dvanáct let. Prakticky bez nějaký delší pauzy. Každej den. Všude.

Na Twitteru jsem byl snad dřív než na Facebooku. Osobní profil na Facebooku jsem přestal používat před mnoha lety. Svou facebookovou stránku použiju sem tam, ale ty dosahy, to je velký špatný. To Facebook posral. Když je na stránce s víc než 300 tisícovou fanouškovskou základnou dosah kolem 20 000 uživatelů, je to špatně a demotivující cokoliv přidávat. A ne, nezlepšuje se to častější aktivitou. Jediný, co Facebook drží, je Messenger. Ten už se dá ale používat i bez osobního profilu. Takže takhle – Facebook to posral, protože dosahy. Jinak ta síť není/nebyla špatná. Nikdy pro mě ale tahle sociální síť nebylo to, na čem bych si ujížděl. Možná to bylo jejich špatnou mobilní aplikací. Tu mimochodem použiju tak dvakrát za rok. Twitter jsem měl vždycky rád. Jo a podle mě Facebook zabil blogování.

Pak je tady Instagram. Co si budem, na Instagramu se toho člověk moc nedozví. Ne, ani já na něj nedávám moudra. A ano, i já se tam předevšim vytahuju a ukazuju, jak bezstrarostnej život mám. A taky co jsem si koupil, samozřejmě. Myšlenek je tam pomálu. A myšlenky já mám rád.

A proto Twitter. Twitter si drží svou tvář tak nějak celou dobu. Občas přijde s nějakou inovací, kterou ne všichni oceněj. Ale nikdy mě nenasral. Neserou mě vlastně ani ti lidi, který se z Facebooku přesunuli na Instagram a z Instagramu na Twitter. Mně je to jedno. Občas na mě vyskočí nějaká sračka. Ale sraček na mě skáče každej den tolik, že tohle mě nerozhodí. Díky Twitteru jsem poznal osobně víc lidí než z Instagramu a Facebooku dohromady. Twitter je komunita. Na Twitteru se máme rádi. A na Twitteru se sereme. Twitter je život. A bez Twitteru by to nebylo vono. A možná je dobře, že jsou lidi, který nechápu, proč používám Twitter. Protože přesně pro ně Twitter není. Twitter mě naučil utvářet myšlenky do sto čtyřiceti znaků. Když přemejšlim na tim, co napíšu na Twitter, automaticky se mi to vejde do sto čtyřiceti znaků. Dobře, teď už do dvou set osmdesáti. Ale těch sto čtyřicet taky stačí. Proto používám Twitter. Nikdy mě nenasral.

A ještě jedna věc – pokud máte informační web, lpěte na tom, aby na vašem webu byl Twitter share. Facebook share je úplně k ničemu.

Přidat komentář

Váš email nebude zveřejněn. Povinné položky jsou označeny *

*
*