Archiv rubriky: Blog

#randomzvesince vol. 2: Ikaro, Ikaro…

Zář 11, 2016, kategorie: Blog

Tyvole, co jsem to zase viděl. Ok, stává se tu z toho trochu bulvární plátekk. Když mně ti youtubeři nedají spát.

Ale vono to vlastně tak není o tom, že jsou to youtubeři. I když kdyby nebyli, asi bylo to celý nevzniklo. Datel a Ikaro. Pro ty, kdo nezná, jsou to youtubeři. Jeden větší a slavnější, co točí s mladším bráchou. Druhej míň slavnej a menší, o kterym jsem si myslel, že má koule. No, jestli je měl, tak mu splaskly hned, jak viděl Datla ve dveřích.

Je vcelku jedno, o co tam šlo. Důležitější jsou dvě věci. Když někomu vyhrožuješ na internetu, může se ti stát, že dotyčnej objeví u tebe před dveřma. Pak buď za frajera a normálně ho pozvi na kafe a zahraj to do outu. Rozhodně do něj nestrkej zezadu. Ještě když seš o čtyřicet kilo lehčí. Pak se ti totiž může stát, že se ti při pádu zlomí kůstky. A ty si pak budeš muset píchat injekce do břicha.

Druhá věc je ta, že když si chcete dát do držky, vypněte kamery. Já vim, že jste youtubeři a žijete online život, ale když se jdete vysrat, taky to netočíte. V tomhle byl Ikaro trochu v oslabení. Měl říct mamce, ať to natočí.

Myslim si, že nám tu regulérně vzniká youtube reality show. Normálně se toho někdo chytněte, protože z toho budou youtube money. Na druhou stranu ale upřímně doufám, že tohle je jenom sračka na odpoutání pozornosti od všech těch nahých fotek youtuberek a že Datel a Ikaro spolu teď někde leží na pláži a popíjej Daiquiri. Samozřejmě za všechny ty youtube money.

#19 Sedm let

Úno 3, 2016, kategorie: Blog

Právě jsem prodlužoval nějaké své domény a uvědomil jsem si, že už je to sedm let. Sedm let, co jsem začal psát blog na své vlastní doméně. Předtím jsem měl nějaké blogy na doménách svých kamarádů. Dokonce jsem tuhle doménu kdysi prodal. Pak propadla a znovu jsem si ji koupil.

I když píšu vcelku nepravidelně, dá se říct, že psaní blogu je jedna z mála věcí, která mi vydržela tak dlouho. Čtenost není nijak závratná, ale za tu dobu jsem na pár věcí přišel. Dokud budu psát především o sobě, moc lidí mě číst nebude. Dokud to nezačnu dělat tak, jako všichni, moc lidí mě číst nebude. Pokud čtení příspěvků na tomhle blogu zabere víc než minutu, moc lidí mě číst nebude. A mně je to vlastně jedno. Myslím, že teď je to tak, jak to má být. Své lidi si to najde.

Dal bych ruku do ohně za to, že já budu psát i v době, kdy všichni ti youtubeři, kteří jsou teď in, zjistí, že už nemají co říct a jejich život nikoho nezajímá, protože je nudný stejně jako ten můj. Když já jsem začínal, bylo tu tak dvacet blogerů. Komunita. Asi něco, jako je teď Youtube. A kdo z nich píše dnes? Pavel Králíček? Izmy? Fondil? A kdo dál? Řekl bych, že nikdo. Ale to se dostávám zase někam jinam.

Takže díky, že to čtete. Budu tu i v roce 2025, i když mi bude bude táhnout na čtyřicet. Kdo z vás teď počítá, kolik mi je? Hahaha.

#15 O čem je vlastně to dnešní blogování?

Lis 25, 2015, kategorie: Blog

Právě jsem dočetl Verčin článek a nějak na mě padla taková přemýšlecí nálada. Nevím, jak přesně se jí říká. Ale. Chtěl bych se tu v rychlosti zamyslet nad tím, co je vlastně to dnešní blogování.

Jak si můžete všimnout v levém sloupci, nějakou dobu už píšu. Pár článků už jsem napsal. Psal jsem o všem možném. Všechno to ale vykrystalizovalo v to, co je teď. Píšu tu o sobě, o svém životě, o lidech kolem mně. Z těch článků si spousta z vás dokáže představit, kdo a jaký jsem. Teď je to tam, kde jsem to chtěl mít. Po těch letech psaní, přemýšlení, a zpočátku i honění návštěvnosti.

A teď se dostaňme k podstatě mého zamyšlení. V současnosti nečtu skoro žádné blogy. A proč? Protože skoro nikdo nepíše takový blog, který bych chtěl číst. Nebo o něm nevím. Chybí v tom nějaká osobnost. Chybí v tom styl. Všechno je to stejné. Všechno to splývá. A teď si položme otázku – kolik z těch lidí, jejichž blogy čtete, skutečně znáte? Proč je čtete a co vám to přináší?

Je to zvláštní doba. Je tu nějaká komunita? Jsou ti lidé propojení? Mají se rádi? Přijde mi, že dnes je to o jakémsi nahánění lajků, předhánění se. Výsledkem toho může být jakási anketa Blogerka roku. Nemám nic proti ní. Ale kolik z těch lidí se dokáže druhému podívat do očí? Kolik z nich dokáže o druhém jen tak napsat bez vidiny čehokoliv? Dokáží se podpořit?

Článek plný otázek. Všichni by chtěli být blogery roku. Ale co je za nimi? A netýká se to jen blogování, ale i vlogování. U obojího mi většinou chybí nějaká tvář.

Přijde mi, že dneska je to všechno hrozně jednoduché a fakt jen stačí dát tomu tu tvář. Být lidský, upřímný a umět zaujmout. Já jsem před lety začínal psát na webech mých kamarádů, protože jsem neměl peníze na doménu ani hosting.

A dnes tu sedím, píšu si řádky a je mi fajn. Nemám tisíce lidí, kteří mě sledují. Ale je jich dost na to, abych měl chuť to dělat. Bez vidiny něčeho dalšího. Jsem rád za každého. Za každého, kdo to, co píšu, pochopí. Klidně mi do komentářů pošlete blogy, které čtete. Rád na ně mrknu.

A nepište mi, že hážu všechny do jednoho pytle. Mě to nezajímá.

Proč píšu míň než dřív?

Bře 27, 2013, kategorie: Blog

Jednoduše řečeno, protože píšu o tom, o čem chci. Dřív to bylo jinak. Naštěstí dlouhé přemýšlení o tématech, která by lidi zajímala, načež já bych v tom neviděl vnitřní uspokojení, jsou pryč.

Já nejsem spasitel, ani nemám nárok a chuť na to, říkat vám, jak máte žít své životy. Jednak je mi to jedno a jednak jsou na to specialisté jiní.

Mějte se pěkně a žijte si své životy, ne životy druhých.

Myšlenka: Každých 14 dní banner na zajímavý projekt/web/blog

Bře 16, 2011, kategorie: Blog

Pohrávám si s myšlenkou, že bych do pravého horního rohu každých 14 dní dával banner (dejme tomu velikost 468×60 px) na projekt/web/blog/magazín, který mne zaujme. Pokud nějaký takový web máte, klidně mi na něj napište odkaz do komentářů a třeba se v pravém horním rohu objeví.

Pokud banner nemáte, můžete mi poslat jinou grafiku, která by měla odkazovat. Samozřejmě musí odpovídat velikosti horního rohu. Upozorňuji, že pokud mě žádný web nezaujme, žádný se tam zkrátka neobjeví.