#2 27-06-15

Čvn 30, 2015, kategorie: One and only, Život

Tenhle post bude možná trochu v šifrách a pochopí ho jen vyvolení.

Takže. Narozdíl od předchozího, možná trochu nasraného, postu, bude tento pozitivnější. Možná trochu růžový. Protože tento víkend byl skvělý. Už dlouho jsem chtěl trávit víkendy takhle. Vymyslet akci, dát dohromady lidi, sednout do auta a jet. Lidi, kterými jsem obklopen, jsou pro mě nejdůležitější. A v sobotu se sešla skvělá parta lidí, vlastně to byl takový menší Twitter sraz. Kromě Adama a Tondy jsem viděl všechny poprvé. A vlastně s mnohými jsem si rozuměl víc než s lidmi, které znám léta.

I tak jsme dokázali čtyři hodiny sedět a smát se ničemu. Dali jsme nějaké rapy, že jo, nějaké tanečky, a Adam vynikající párek, sto piv a šedesát Jägerů. A já malinovku. Úděl řidiče.

Tenhle post je věnovaný vám, kamarádi. Jmenovitě Adam, Tonda, Terka, Klárka, Ája a Sabča.

A na závěr chci napsat ještě něco. Nekrásnější věci jsou zadarmo a přicházejí spontánně. Už dávno jsem pochopil, že tlačit na pilu nemá cenu, a že až to bude chtít přijít, přijde to. A přišlo.

#1

Čvn 25, 2015, kategorie: Život

Ahoj. Čau. Dobrý den.

Hlásím se po dlouhé době s příspěvkem o ničem. Prodloužil jsem tuhle doménu, abych mohl psát o tom, jak je svět na hovno a nespravedlivý. Jak se lidé na jednom konci světa mají jako prasata v žitě a na druhém konci nemají co do pusy.

Ba ne. Na to jsou tu jiní.

Nevím, jestli tenhle blog ještě pravidelně někdo navštěvuje. Ani mě to nezajímá. Dneska čím větší blbost, tím víc lajků, a čím hlubší myšlenka, tím větší zátěž na mozek a menší čtenost. Hlavně se z toho neposrat.

Mám teď takové období poznávání nových lidí. Hlavně lidí z Twitteru. Pomalu zjišťuji, že to, jakým způsobem si vybírám lidi, které budu sledovat, má něco do sebe. Mimo Twitter se s nimi totiž dokážu sejít a normálně bavit. Povětšinou jsou to chytří a inteligentní lidé, se kterými si mám co říct. A je to fajn. Baví mě to. Holt jsem člověk, který má rád společnost.

Ale chce to víc času. Víc času na sebe.

Tenhle příspěvek se jmenuje velice inteligetně. Ale celé je to možná o tom, že ač bych třeba rád točil vlogy, tak jsou dva důvody, proč to nedělám. Ten první a docela podstatný je, že na to nemám koule. Přiznávám. Napsat něco je omnoho lehčí, než to říkat do kamery. Ten druhý je, že tahle komunita, až na některé, je docela v hajzlu a já do ní patřit nechci. Spousta sraček kolem a člověk se nic nedozví. Sledujte mě na Twitteru, kam občas sdílím vlogy lidí, kteří mě baví. Teď si vybavuji třeba Dan Hanuš nebo Erem Movie. To má kvalitu, úroveň a je to důstojné. A nepostrádá to vtip. S klukama jsem se měl, mimochodem, potkat na Votvíráku a nějak nám to nevyšlo. Ale dáme to.

A co ještě víc říct? Asi jen to, že aktuálně se mám fajn. A tak nějak mi to všechno vyhovuje. Jen to počasí venku by mohlo být lepší.

Mějte se krásně. Vy, kteří máte prázdniny, si je užijte. My pracující máme smůlu. Mějte se rádi, buďte pozitivně naladění a šiřte lásku. Tom.

Už asi neumím psát. Nebo ani nechci

Bře 20, 2015, kategorie: Život

Je pátek večer a já mám v hlavě něco. Asi něco, co nedokážu popsat. Posledních čtrnáct dnů je poměrně hektických a náročných. Zatím se březen moc nepovedl.

Ale to jsem nechtěl psát. Nebo vlastně možná chtěl. Jde o to, že zjišťuji, že už neumím psát. Když se podíváte na tenhle blog, najdete v něm můj odraz. Dokážete z něj vyčíst, kdo jsem, co mě baví, zajímá. Dřív jsem to dokázal psát. Dokázal jsem psát osobnější věci, zpočátku třeba skoro pravidelně odpočítávat uplynulé měsíce s mojí bývalou přítelkyní.

Vyléval jsem si tu srdce a psal o všem. Ale už to neumím. Nebo nechci psát. Asi už nechci, aby o mně každý věděl vše. A asi jsem byl před těmi pár lety prostě Poděs z Filipova, studující střední školu, nemající vlastně nic, a o kterém nikdo moc nevěděl. A proto jsem psal to, co jsem psal. Anebo jsem prostě dospěl. Aspoň trochu. Někam se to posunulo. A i když mám v hlavě článek, po chvilce přemýšlení ho zavrhnu. Možná by mi pomohlo psát anonymně. Ale to zase nechci. A o tom to vlastně ani není.

Tohle je příspěvek s číslem 302. Před měsícem to bylo šest let, kdy jsem začal psát blog na doméně podes.cz. Za těch šest let se toho změnilo až až. Popravdě mě zajímá, jestli se toho za následujících šest let změní taky tolik.

A vlastně – asi už bych se měl nechat ostříhat. Tečka.

Prej znaj ty naše životy, říkají, co všechno nemůžem…

Úno 19, 2015, kategorie: Hudba

Trocha melancholie. Viktor Sheen a Renne Dang. Projekt: Asia. Zaregistroval jsem to v den vydání, ale píšu o tom až teď. Tohle není party hit, ale kdo by je chtěl taky pořád poslouchat. Renne bývá nasranější. Sheen mě obvykle nebaví. Ale tohle je super. Určitě kluky sledujte.

Co mě irituje 2: Předpovědi meteorologů

Led 25, 2015, kategorie: Život

Nečekal jsem, nečekám a čekat nebudu, že předpovědi meteorologů musejí vždy přesně vyjít. Ani to nepožaduji. Mně stačí, že když řeknou, že nebude pršet, tak nebude pršet. Jestli bude zataženo nebo polojasno a 15 nebo 17 °C, to je mi vcelku jedno. Ale z dnešních meteorologických předpovědí, se nedozvíte, jaké bude počasí následující týden. Proto ani nechápu, jak mohou předpovídat i několik týdnů. A z jejich předpovědí á la bude jasno až polojasno, místy zataženo s přeháňkami, možná bouřkam, taky kvetu. Takže za mě funguje to, že ráno kouknu z okna a raději přibalím něco teplejšího/nepromokavého/cokoliv jiného, kdyby se počasí změnilo.