Kdo chce víc, má víc

Srp 31, 2017, kategorie: Život

Fondilův post na jeho blogu (kde mimo jiný píše i o jeho cestě za prací na Island) mě vedl k napsání pár řádků. Kdo chce víc, má víc. Ačkoliv nás vždycky „učili“, že kdo chce víc, nemá nic. Ono to samozřejmě taky platí.

Mám dva typy období – čim víc toho dělám, tim víc toho „musim“ dělat; a čim míň toho dělám, tim míň se mi toho chce dělat. Ale furt mi hlavou šrotuje, že bych měl něco dělat. Málokdy dokážu fakt vypnout a nemyslet na „práci“. Je jedno, jestli se bavíme o práci jako práci, nebo tom všem kolem. Prostě hodně přemýšlim nad tim, co by se dalo dělat. A celkově se toho snažim dělat víc, než je třeba. Ne protože musim, ale protože chci. Teď jsem v kanceláři třetí měsíc sám a mám toho dost na starost. Do práce chodim často dřív, z práce zase později. Ale baví mě to mnohem víc. Protože nade mnou teď „nikdo“ není. Kdybych nechtěl víc, nebylo by to.

Když se člověk oprostí od pracovní doby od půl devátý do pěti a míň řeší, jestli přišel o půl hodiny dřív a odešel o půl hodiny dýl, cítí se svobodněji. Vlastně je to o tom, že čím víc toho člověk řeší, tím míň času na práci samotnou má. A čim víc vám někdo říká, kdy a co máte přesně dělat, tim míň se vám to chce. Protože to berete jako buzeraci. Ale když nebudete chtít víc, nedostanete se do pozice, že vám to nikdo nebude muset říkat.

Ale co tim chci říct. Občas mi přijde, že se lidé spokojí s tím, co mají, i když by mohli mít víc. A chtějí víc. Ale mluvit o tom je mnohem jednodušší a přát úspěšným, aby se měli stejně jako my, je klíč. Kdo nechce víc, má málo.

Přidat komentář

Váš email nebude zveřejněn. Povinné položky jsou označeny *

*
*