Měsíční archivy: Červen 2016

#22 27-06-15

Nadpis dost podobný tomu loňskému, jen s jednou dvojkou navíc. Dnes je pondělí, loni to byla sobota. Teď sedím sám v bytě, loni jsem touhle dobou seděl se skvělými lidmi v Berouně a čekal nás skvělý večer.

Touhle dobou přesně před rokem jsem poznal tu, o které jsem tu už pár článků napsal. Tu, kvůli které už jsem udělal pár šíleností, jen proto, abych ji překvapil a byl s ní. Tu, se kterou už si rok před spaním posílám poslední zprávy a tu, jejíž zprávy mě budí. Tu, kvůli které pro mě pátek neznamená jen dnem před víkendem, kdy nebudu muset do práce. Tu, kvůli které jsem si uvědomil, že vlakové nádraží není vůbec veselým místem a každou neděli na něm potkáváme lidi se stejným osudem. Tu, se kterou je každé nedělení procházení Prahou tak veselé a jiné. Tu, které jsem ukázal místa, o kterých nevěděla. Tu, díky které jsem pochopil, co znamená být na stejné vlně. Tu, která dokáže přecházet moje debilní výlevy, i když se kolikrát divím, že je ještě se mnou. Tu, které jsem bohužel několikrát ublížil a ona stejně našla chuť a sílu jít se mnou dál. Tu, jejíž úsměv je pro mě to nejcennější a bez něhož by nebyl ten můj. Tu, která mě každý den dokáže milovat o něco víc než včera. Tu, která by pro mě umřela.

Ten rok byl nabitý a plný úplně všechno. Jednou jsme byli nahoře, jednou dole. Ale vždycky jsme v tom byli spolu. Ani jednou jsme se jeden ke druhému neotočili zády a neřekli si, že nám to za to nestojí. Někdy to není úplně lehké a ne každý nám to přeje a přál. Některé chvíle bych nejradši vymazal, jiné klidně prožil znovu, ale nic bych neměnil. Všechno, co se stalo, vedlo k tomu, jaké to je teď. A když máte 100% důvěru k tak krásné ženě, která je 130 km daleko, i přesto, že víte, kdo všechno jí psal, máte všechno. Nejkrásnější žena s největším srdcem. Každý den si víc a víc vážím to, že ji mám. Každý den víc a víc žiju jen pro ni. Děkuju, děkuju, děkuju. Tobě, Klárko.

Cl5Oh8XWkAAgrZg