Měsíční archivy: Srpen 2015

#7 Jako čekat půl hodiny na taxíka?

Tenhle víkend jsme trávili v poměrně klasické sestavě. Já, Adam a ta „tajná“, žena moje. A další. A tentokráte jsme vyrazili do Chrudimi a zdejšího Inferna. Rád bych vám tu o tom něco napsal. No, pravda je taková, že si toho mnoho nepamatuju. Byl jsem společensky unaven. To ta vodka. A taky jsme samozřejmě trávili hodně času u boxeru. Boxer v klubech je zlo. Místo toho, aby si člověk koupil pivo, tak boxuje. Vlastně háže peníze do vzduchu. No, pak jsem trávil hodně času na záchodě. Seděl jsem tam. Potřeboval jsem sedět, nic nevidět, nikoho neslyšet, nehejbat se. Můj stav mi vlastně neumožňoval nic jinýho. Ono to teď možná zní, že jsem opilec. Spíš nic nevydržim.

No ale co jsem vám chtěl říct. Si představte, že jsme půl hodiny čekali na tágo. Jako aby frajer přijel, viděl další frajery (nás), lekl se a odjel? To jsem zažil prvně. Utíkat od práce. Pohrdat zákazníky. Víte, my jsme tam koupili chalupu. V Orli. To je taková víska u Chrudimi. A vlastně jsme šli poznávat zdejší krásy. No a tohle se nám stane. Naštěstí přijelo jiný tágo. No, jeho řidič z nás taky nebyl moc nadšenej. Nevim proč. Vlastně nevim nic.

Takže sobota klasicky prozevlená. Trávili jsme ji nečinně. I mluvit bylo náročný. Asi tři hodiny jsme se odhodlávali vlízt do bazénu, kterej máme na zahradě naší nový chalupy. Ale večer jsme vyrazili do Praseku. Na blekvůd. Vlastně Blakkwood. Teda vlastně na Projekt: Asia. Komentovat shows předchozích interpretů komentovat nebudu. Protože by mi stejně bylo řečeno, že to nemohu chápat. Je to nadčasový. Jen „Hou, hou, hou“ a podobný typy hajpování nějak nechápu. Ale Viktor s Reném překvapili. Bavilo nás to. Je to takovej paradox, že dva kluci vydají album a smetou kluky, kteří mají alb několik.

Takže tolik k našemu víkendu. Neděle? To jsme spali a moc toho nedělali. A večer trávili v hospodě. Jak jinak. Jinak, co se týká tý chalupy. Žádná není.

#6 sfdsfsdf

Posledních pár dnů mám takovou přemýšlecí náladu a už je to skoro měsíc, co jsem sem něco napsal. Takže bych rád shrnul svých posledních pár dnů. Teda jestli je co.

No, takže.

První věc, kterou si vybavuju, je, že jsem konečně poznal kluky z Erem Movie. Párkrát jsem se s nima potkal. Což je jasný. Dokonce jsme za nima byli s mou milou (stále tajnou?) a Adamem ve městě mačet, vlastně Novym Boru. A byla sranda. Což je jasný. Vlastně tam jsem i konečně osobně potkal Dana Hanuše. Byla sranda. S klukama to ani jinak nejde. Trochu se nám to protáhlo, zakempili jsme to na borské benzínce, pouštěli čínskej rap, dali nějaká piva (já samozřejmě ne) a chtěli jsme si půjčit (napořád) kužel z benzínky, ale voni nám řekli, ať ho z toho kufru vytáhneme. To se nepovedlo. Spadeno na něj máme pořád. Vlastně z toho kluci natočili vlog, tak můžete mrknout. I Dan vlastně natočil.

Další, trochu míň milou věcí, bylo, že jsem se nepohodl s jedním člověkem. Pro mě důležitým, možná vzorem. Ale nezoufám a věřím, že to bude lepší. Jak jinak.

Jo, pak jsme byli na Kempu. Hip Hop Kempu. To je to místo v Čechách, kde je v srpnu největší koncentrace Poláků. Tak tam jsme byli. Poslechnout si pár písniček a tak. A tam jsem vlastně potkal další twitterheads, tentokráte nabušeného Adama a jeho milou Gabču. Co se týká hudby, nic moc jsme neslyšeli. Byli jsme se podívat na Pil Cho a děs běs. A ještě větší děs běs byl Podzemgang. Chuť nám zlepšil Kontrafakt. Jejich show vždycky stojí za to. Rytmus si tam pěkně vykrůcal v těch Yeezy dvojkách. A ta retiazka na krku?

 

 

A před tím vším jsme vlastně byli v Itálii. To bylo na začátku srpna. Bylo to fajn. Občas menší neshody, ale super. Jsme tam první den přijeli a ono zataženo a večer dokonce pršelo. To jsme z toho byli mírně smutní. Tak jsme ten žal zapili. No a on na nás vyběhl soused. Nejdřív na nás z balkonu lili vodu, vypli nám proud a já jsem do toho všeho zlomil klíč od dveří. No, první večer se moc nepovedl. A druhý den ráno nám donesli dopis. Jakože dodržujte noční klid. Tak jo. Ale pak bylo líp. Vlastně se tam docela pilo. Ale i běhalo! Jsem tam naběhal za ten týden víc než tady za měsíc. Bylo tam teplo. Co vám budu povídat. Ale ne větší než v Praze. Což je úlet. Ale to moře, ta pláž. Napsal bych i „ty holky“, jenže tam žádné pořádné nebyly. Teda až na ty naše, samozřejmě. No, takže tolik asi k dovolený.

 

 

Jo a teď jsem si vzpomněl, že jsem běžel do kopce. Vlastně do skokanského můstku. Red Bull 400. Ten závod měl motto „Nejtěžších 400 metrů v životě“. Pro mě to bylo zároveň i nejhorších 400 metrů v životě. Co 400, asi 270. Kvalifikační závod měl asi 270 metrů. A já jsem byl rád, že jsem to vyběhl vylezl. Jsem to teda vylezl nahoru. Když už jsem byl nahoře, tak jsem si sedl, sundal triko, brýle, otřel se. Vypil jsem vodu. Pak jsem se zvedl a šel po schodech dolu. To bylo bolesti. No a když už jsem byl skoro dole, tak jsem si uvědomil, že jsem nahoře nechal brýle. Tak jsem šel zase nahoru. A byly tam. Fajn rozcvička.  Jo a abych nezapomněl, viděl jsem se tam s další slečnou z Twitteru – Ester. Sympatická to slečna.