Měsíční archivy: Březen 2010

Praktická maturitní zkouška odevzdána

Dnes jsem konečně odevzdal svou praktickou maturitní zkoušku, která spočívala ve vytvoření webové stránky s nabídkou grafických, reklamních a marketingových služeb. Mým úkolem bylo vytvořit také vizitky a propagační letáky.

Samozřejmě se vše neobešlo bez nějakých komplikací. Jednak se průběžně měnilo zadání, takže nikdo vlastně nevěděl, co a jak má udělat a také mi včera, když jsem byl vytisknout plakát A1, který jsem měl dnes odevzdat, bylo řečeno, že došly barvy. Spolu s tím mi ale bylo řečeno, že se barvy koupí a bude mi umožněn odklad odevzdání. To mi ale nikdo neřekl, že termín posledního odevzdání je ve středu a že si tak budu muset sehnat náhradní tisk. Dnes jsem se kvůli tomu s učitelkou docela pohádal. Celá ta organizace mi přijde postavená na hlavu. Nikdo nic pořádně neví a všichni jsou hrozně zmateni.

Jsem rád, že po dvou měsících mám aspoň něco splněno a už se tím nemusím zabývat. Nebylo to nic jednoduchého. Teď ji ještě obhájit a úspěšně zdolat i písemnou a ústní část maturity. Všem, kteří letos maturují, přeji úspěšné zdolání s co nejlepšími výsledky.

Náš maturitní ples

V pátek večer se uskutečnil náš maturitní ples. Po několika týdnech nacvičování jsme konečně ukázali, co jsme nacvičili. A že to opravdu stálo za to. I když mi přišlo, že by se do sálu lidé ještě vešli, všichni jsme si to maximálně užívali.

Na začátku jsme (chápejte naše třída) měli krátké vystoupení. Ještě jsem zapomněl dodat, že náš ples byl ve stylu divokého západu. Ač jsme se toho trochu báli, bylo to více než výborné. Nejsem jediný, kdo tohle říká. Po našem úvodním vystoupení následovalo převlékání se do obleků. Mezitím se na parketu proháněl kovboj. Bohužel jsme první část z důvodu převlékání neviděli. Snad bude na videu.

Po vystoupení kovboje následoval samotný nástup maturantů. Tady jsem byl opravdu nervózní. Ruce se mi klepaly a byl jsem rád, že jsem byl schopen podepsat maturantský slib. Jedné učitelce jsem podal levou ruku, ale pak jsem to nějak opravil. Nakonec jsem to zabil tím, že jsem při focení stál a koukal do kamery :-D Po nástupu, který trval bezmála hodinu, následoval tanec maturantů s rodiči, poté volná zábava.

O půlnoci následovalo odšerpení a půlnoční překvapení, které jsme si ani nepřipravili. Překvapení spočívalo ve striptýzu. Nakonec vše dobře dopadlo, i když jsme si tam každý dělal něco jiného :-D Ono už o půlnoci nebylo moc lidí při smyslech :-D Po půlnočním překvapení následovala volná zábava do dvou hodin do rána, než ples skončil. Samozřejmě jsme měli ještě nějaké losování tomboly. Ještě jsem málem zapomněl na vystoupení kankánových tanečnic.

Po plese jsme šli do jednoho „clubu“, kde jsem prakticky jen seděl, neboť na mně Michalka usla. Kolem páté hodiny ranní jsme jeli domů. Přijeli jsme v půl sedmé a šli jsme spát a vstávali jsme ve dvě hodiny.

Celkově náš ples hodnotím jako velmi povedený. Konečně jsme zafungovali jako kolektiv. Docela jsem si pak uvědomil, že se blíží konec, všichni se rozutečou a už se nebudeme vídat. Ale to je život.

Na plese jsme měli i fotografy z Děčínského deníku. Pokud máte zájem, můžete se podívat na nějaké fotky přímo na stránkách Děčínského deníku.

Prodej odkazů / výměna odkazů

Máte zájem o koupi odkazů na tomto webu? Pište na e-mail: jsem[z]tomaspotesil[t]cz a věřím, že se domluvíme. Jedná se o odkazy ve spodní části stránky, které budou umístěny na všech podstránkách blogu.

Pokud máte zájem o výměnu odkazů do sekce odkazy, pak pište na výše uvedený e-mail.

Neumím říkat „Ne“

Když jsem nějak přemýšlel o svých vlastnostech a o tom, co a jak bych na sobě chtěl změnit, dospěl jsem také k tomu, že neumím říkat „Ne“. Zkrátka když po mně někdo něco chce, nedokážu říct „Ne“, přestože já třeba ani nechci. Samozřejmě, že pokud to slíbím, snažím se to splnit, ale někdy toho svého „Ano“ lituji.

Určitě to vyhovuje ostatním lidem, kteří přijdou a vědí, že „Ne“ neřeknu. Prakticky přijdou jen tehdy, když něco potřebují. Moc jich třeba není, ale jsou. Ale nevyhovuje to mně a i přestože to vím, nedokážu to „Ne“ říct. Je to jedna z těch vlastností, kterou bych na sobě chtěl opravdu změnit, neboť dělám něco, co dělat nechci a většinou když dělám něco, co dělat nechci, nedělám to s takovou tou chutí a radostí, že mohu někomu pomoci, ale snažím se to udělat co nejrychleji, abych už to měl za sebou a nad výsledkem moc nepřemýšlím.

A co vy, máte také problém s tím, že neumíte říkat „Ne“?

Za svou práci si nechávám zaplatit. Co je na tom špatně?

K sepsání tohoto článku mne vedl člověk, který narážel na cenu mých služeb. Sice nevím, kde částku „cca 500“ vzal, ale to už je jedno. Člověk si vždy dokáže situaci přibarvit, aby dotyčného pošpinil.

Zhruba přes rok se věnuji internetovému podnikání a věcem s ním spojeným a pozoruji, jak ostatní lidé nedokáží práci druhých ocenit. Nelepší by pro ně bylo, kdybyste dělali zadarmo, nebo aspoň skoro zadarmo. Pokud chcete za své služby peníze, jste pro špatným podnikatelem. Myslel jsem, že si cenu za své služby mohu určovat já, nikoliv „zákazník“. Za tu dobu jsem se holt naučil vážit si svého času a nabídky na práci „zadarmo“ nepřijímám. Toto mne ale pobavilo, ty Google guru.