20 let svobody

Lis 17, 2009, kategorie: Život

Autorem článku je Michaela Hráchová.

„Kdykoliv chceš, seš volnej jako pták.“ Takový je názor Charlieho Chaplina. Je to však pravda? Jak to bylo se svobodou v minulosti a jak je tomu nyní? Tyto otázky si v dnešní době klade hodně lidí a obzvláště u nás je to velmi aktuální téma, když letos slavíme „20 let svobody“. Na kolik je tato země (v době politického zmatku) svobodná? Podívejme se do minulosti.

Dalo by se říci, že člověk nemůže být nikdy úplně svobodný a „volný jako pták“, protože tu (bohudík) nejsme sami. Vždyť  „moje svoboda končí tam, kde svoboda druhého začíná“.  A proto se úplné svobody museli vzdát i lidé už v prvobytně pospolné společnosti v pravěku. Museli se podřídit pravidlům skupiny a přijmout její, i když nepsaný, řád. Ale stále tady všichni víceméně svobodní byli.

Ve starověku už některým byla jejich svoboda sebrána úplně. Byli to otroci. Mezi učenci se však našli i ti, kteří se zabývali rovností a svobodou všech. Patřil mezi ně například i vychovatel a rádce císaře Nerona – Seneca. Právě ve starověku vznikla demokracie.

Na tu se postupně zapomnělo a velké státy si ve středověku vytvořily své vlastní zřízení – absolutismus. Obyčejný člověk zde byl plně poddaný králi a svou svobodu v podstatě ztratil. Až renesance přinesla nový pohled na svobodu člověka. Viděla člověka jako nezávislého a svobodného jedince.

Ve většině Evropských (a později i světových) zemích docházelo k revolucím a státy se navracely ke „staré dobré demokracii“. I na našem území vznikl v roce 1918 samostatný demokratický stát. Podle mého názoru šlo vždy spíše jen o pokus o svobodu. Vždy se totiž našel někdo, kdo nám to překazil. Hned dvacet let po vzniku Československé republiky to byla Mnichovská dohoda, která nám „vzala“ velkou část území. Náš samostatný stát přestal existovat a stal se z nás Protektorát Čechy a Morava. Tak to bylo po celou válku.

Ani po válce se naše situace nezlepšila. V roce 1948 zde došlo k převratu a moci se tu ujali komunisté. Na dlouhých více než čtyřicet let jsme všichni svou svobodu ztratili. George Bernard Shaw kdysi řekl: „Svoboda znamená odpovědnost. To je důvod, proč se jí většina lidí obává.“ Možná právě proto zde komunisté vydrželi tak dlouho. Zbavili lidi této odpovědnosti. Je to snad lidskou pohodlností a leností, že zde nesvoboda panovala tak dlouho? V roce 1989 však došlo k vysvobození z této tvrdé diktatury. Stát se stal opět demokratickým.

A je tomu tak již dvacet let. Jenže co si teď po těch dvaceti letech máme s demokracií počít? Jak dál pokračovat? Jak je totiž vidět, naše svoboda v minulosti nikdy déle jak dvacet let netrvala. Poslední dobou mám však pocit, že se naše malá zemička začíná pomalu (ale jistě) znovu řítit do propasti.

Naše politická situace není v nejlepším stavu. Jistě máme množství výborných politiků, kterým leží na srdci blaho naší země. Stále častěji se však na vysoké pozice (a to nejen politické) dostávají lidé, kteří nevydrží myslet jen na stát. Vůně peněz a popularita je silnější. Ptám se tedy: „Vydrží náš stát překonat tuto dvacítku?“

2 komentářů

  1. Publikoval 22. 11. 2009 at 18:31 | Trvalý odkaz

    Dokud budou lidé volit ČSSD a KSČM tak bude tato hrozba velice reálná, ale doufám, že krize přesvědčuje lidi, aby věřili v pravici. Stejně se ale obávám příštích voleb…

  2. magan
    Publikoval 22. 11. 2009 at 19:37 | Trvalý odkaz

    Mas pravdu, vicemene 20 let je u vas cas zmeny – nebo alespon pokus o zmenu(napr.1968). Nevim ale jestli ten 20ti lety prevrat CR jiz nezacal podepsanim smlouvy s EU. Nejsem politik, ale mam tuseni, ze za dalsich 20 let se bude CR „osvobozovat“ od dalsiho pana ktery omezoval jeji svobodu.

    Je to vlastne takovy cyklus zalozeny na Ceske narodni povaze. Ti kteri maji sebevedomi vladnout si sami chteji svobodu, ale nikdy se nenauci, ze svododa musi mit solidni zakony a pravidla, ktera se musi dodrzovat. Bez toho je svoboda jenom iluze a ta iluze se eventualne zriti. Naproti tomu ta dalsi, pohodlna cast naroda se vzdy prikloni k tomu aby jim vladnul nekdo jiny a tim nemeli zodpovednost oni.

    Zda se, ze Ceske narodni povaze chybi sebevedomi, ze vlastni inteligenci, poctivosti a praci je mozno dokazat spokojenosti bez toho aby clovek okradal druhe. Je treba hledat vzory v uspesnych Evropskych zemich jako je Svedsko ci Norsko a ne v USA, ktere maji velmi daleko do CR vysneneho idealu.

Přidat komentář

Váš email nebude zveřejněn. Povinné položky jsou označeny *

*
*