Psáno ve vlaku

Čvn 16, 2017, kategorie: Život

Půl roku jsem zase nic nenapsal. Stalo se toho hodně, ale asi o ničem z toho tu psát nebudu.

Tak nějak tu chci psát o těch věcech, který každej den používáme. Sociální sítě a to všechno okolo. Youtuberství a tak.

Používáme Twitter, Facebook, Instagram, Youtube, někteří ještě Snapchat a bůh ví co ještě. Youtubeři se dostávají jako VIP hosté do míst, na který by měli koukat v televizi. Levná pracovní síla. Ale k čemu. Pak přijdete na VIP opening párty nový prodejny Footlockeru, kde se octnete úplně náhodou, protože zrovna já VIP nejsem. Ale jste tam. Vy a dalších dvacet youtuberů. A ne protože je zajímaj tenisky, potažmo móda. Ale protože to hodí na svoje sítě a dostane se to ke spoustě lidí. Jejednojakých.

Lidi jako Freescoot, Denis TV, Šulcová, Zachy, atd… Nemám nic proti nim. Jen není potřeba bejt všude. Za každou cenu. Za tenisky. Dostalo se to někam, nevim kam. Nebudu tu hodnotit vizáž Zachyho, ale v jeho věku by měl kluk podle mě vypadat jinak. Ale v pohodě.

A pak jsou tu ty sociální sítě. Pomyslný čísla, který ztrácej na „hodnotě“ víc a víc. Facebook jde do prdele. Dosahy stránek jdou dolů. Strmě. Je pomalu čas se přesunout jinam.

Pak Instagram, ten už je teď o reklamě a haulech. Ne o životech. Reálných životech. Všichni se vytahujeme, co máme novýho, co jíme, kde jsme, s kym tam jsme. Ve svý podstatě nám jde ale o to, aby to vidělo co nejvíc lidí. Lidí, který dost často ani neznáme. A pak si to možná zapomínáme užívat.

Včera jsme se s Márou Brumlichem bavili o blogerství. Takový to, kdy jsme před deseti lety psali o věcech, který nás skutečně zajímaly. Nezjištně. Bez vidiny zisku. V tý době jsme neměli ani na vlastní doménu. Důležitý bylo ale to, že jsme psali, protože nás to bavilo. Sociální sítě nebyly a dostat se k někomu bylo těžký. Ale všichni jsme se tak nějak navzájem znali, spíš jsme o sobě věděli. A možná jsme se i respektovali. Legendary řetězové příspěvky. A dneska je to o tom, kdo kolik má lajků a views. A čím víc views, tím větší kámoš. Protože tyhle sociální metriky, to je to, co rozhoduje.

Smazal jsem si z mobilu Instagram. Protože ty vaše životy, nejsou vaše životy. Takhle vy nežijete. A já to nechci sledovat.

Takzasněkdy.

#25 Život je lajf

Led 27, 2017, kategorie: Život

Nový rok, nové začátky, nová předsevzetí. Ne, tak to u mě nefunguje. Mám pocit, že toho chci tolik říct, ale nevím, kde začít.

Za minulý rok jsem napsal dvanáct příspěvků. Dvanáct. To mi přijde zatraceně málo. I když vím, že některé lidi to baví číst, že i já chci psát a že i mě to baví. Buď není čas, nebo není chuť. Nebo oboje.

Nebudu tu psát shrnutí loňského roku, protože by bylo až moc pozitivní. A to se v Čechách nenosí. Jen napíšu, že druhá polovina byla extrémně produktivní a že minulý rok byl asi nejlepším mým rokem vůbec. Ten předchozí rok mi přišlo, že se toho dělo asi víc, ale možná to bylo dané tím, že jsem toho spoustu odříkal a nechtěl jsem a neměl jsem být potřebu všude. Loňský Silvestr byl asi po osmi letech první Silvestr, kdy jsem nepil. Od května, kdy jsem se opil a bylo mi strašně zle, jsem nepil tvrdý alkohol. A celkově mi to nechybí. Neumím pít, neznám svou hranici. Asi stárnu, když to takhle otevřeně přiznám.

Loni jsem si koupil dokonce i televizi. Tu věc, o které jsem tvrdil, že ji tak nepotřebuji. Nepotřebuji, v týdnu na ni nekoukám. Ale naučil jsem se o víkendu nesedět za monitorem a trávit ten čas víc s přítelkyní. Což je fajn.

Celkově mám teď pocit, že na co sáhnu, to mi vychází. Čekám, kdy přijde ten zlom a začne se všechno kazit. Zítra jedeme na hory, tak schválně, jestli se mi to bude dařit i tam. Třeba kvůli mně nebudou muset vypínat lanovku, protože si neumím sednout na sedačku. A třeba taky nebudu muset sjezdovku sjíždět skoro rovně a zvádnu i zatáčet. A třeba ani nikoho neporazím. Třeba. Ale už se těším.

Mozná mě trochu mrzí, že už nejsem na blogu tak otevřený. Nebo otevřený jsem, ale vlastně toho o mně moc nevíte. Ani nemůžete. Kdysi jsem byl schopný napsat celý post o dovolené, sáhodlouhou esej. A teď se tomu nějak vyhýbám. Nějak už nechci, aby o mně každý věděl všechno. I když vím, že teď je IN se dělit o svůj život. Zejména prostřednictvím videí.

Jsem zvědav, kam nás ten letošní rok zavede. V létě jedeme do Monaka a čeká nás stěhování. Po sedmi letech tak budu opouštět svou garsonku, která je mi menší a menší. Tenisek holt přibývá.

V únoru to bude osm let, co jsem si poprvé zaregistroval tuhle doménu a začal na ní psát tenhle blog. Osm let. Celkově to bude asi deset let, co jsem začal psát blog. A asi dvanáct let, co jsem začal na jakpsatweb.cz studovat, jak psát web. Letí to šíleně.

Tohle je první post psaný na mém novém Macu. Ta klávesnice je skvělá.

Mějte se. Kdo dočetl až sem, má u mě lízátko.

Život je lajf.

Mých pár slov k Veni, Vidi, Wich

Pro 24, 2016, kategorie: Hudba

Poslední týdny se točily kolem vydání Wichova alba Veni, Vidi, Wich. A protože je mi tohle album blíž než ostatní alba, napíšu k němu pár slov. Tohle není recenze, tohle jsou mé poznatky. A píšu je sám za sebe.

Indy. Po zveřejnění tracklistu se řešilo, kde je Indy a Ektor. Ektor se na poslední chvíli objevil. I když to bylo za pět minut dvanáct. Protože album už šlo do lisu. Nebylo to žádné skryté překvapení, nebyla to žádná chyba. Takže Ektor tam je. Ale Indy se neobjevil. Stejně tak se neobjevila celá řada dalších rapperů, ale to nikdo neřeší. Indyho všichni chtějí, protože Indy & Wich. Protože Hádej kdo… Protože na tom celá generace fanoušků vyrůstala. I já mám Indyho rád. Hádej kdo… je srdcovka. Jenže je to rok 2006. Deset let zpátky. Za těch deset let se toho hodně změnilo. Za těch deset let vydal Wich osm releasů, desítky singlů, celou řadu featů. Za těch deset let se Wich objevoval na nejzásadnějších tuzemských rapových albech. A za těch deset let nevznikl žádný plnohodnotný track od Indy & Wich. Indymu vyšlo album KMBL, které prostě nesklidilo tak kladná očekávání, jak Indy čekal. A těch featů by člověk na prstech jedné ruky napočítal. Vy Indyho na Wichově albu nečekáte proto, protože chcete, aby ukázal, co v něm je. Vy nečekáte, že by vám Indy ještě řekl něco, co jste od něj neslyšeli. Vy ani nečekáte, že by vás Indy zabil technicky. Vy ho tam chcete z nostalgie. Indyho máte spojeného s albem Hádej kdo… a tak trochu jste zapomněli, že od té doby neudělal nic, co by aspoň jen na chvilku donutilo lidi přemýšlet o novém albu Indy & Wich. A že má Rytmus Indyho na albu? Ať má. Určitě má důvod k tomu, ho tam mít. Nepřijde mi fér psát Wichovi, jak vás zklamal a vlastně mu rozkazovat, koho na albu mít bude a koho ne. Poslechněte si album Veni, Vidi, Wich a řekněte si sami, jestli si na něm umíte Indyho představit. Já ne. Není třeba tlačit na pilu. A není všem dnům konec. Nikdo neřekl, že Indyho na Wichově produkci už neuslyšíme.

Release date. Datum vydání byl 15. 12. Album z výroby jsme dostali 14. 12. Všechny předobjednávky byly s podpisem, samolepkou a kdo si napsal, i s věnováním. Udělali jsme maximum pro to, abyste CD měli doma co nejdříve. Tohle album vyšlo po dvou letech. Chápu vaši nedočkavost a natěšenost. Nechápu vaše skoro až nenávistné e-maily o tom, že jste album neměli 15., ale až 19. Pro někoho to měl být vánoční dárek a všechny objednávky byly odeslané tak, aby vám do Vánoc přišly.

iTunes verze vs. CD verze. Zveřejnění informace o tom, že na iTunes je album o 5 minut delší, vyvolalo vlnu nevole. Aniž by někdo vlastně přemýšlel o tom, proč to tak je a jak jsou tracky zkrácené, přišla kritika. CD verze je plnohodnotná. Nechybí žádný track, žádná sloka. Jen jsou konce, případně začátky tracků, o pár sekund zkrácené. Není to žádné okrádání fanoušků. Album na iTunes stojí skoro 10 dolarů. Což je skoro stejně, jako CD verze. Nedostanete k němu booklet, CD, samolepku, ani podpis. Vážně je takový problém to, že je album na iTunes o pět minut delší?

Když jsem psal o albu Panorama, které Wich udělal před dvěma lety s LA4, psal jsem, že je jiné, než všechny ostatní. Zde to musím napsat znovu. Tohle album je úplně jiné, než všechna Wichova alba, která kdy udělal. Tečka.

Díky všem, kdo přemýšlejí, než něco napíší. Udělat album se sedmadvaceti hosty není úplně easy. A vy slyšíte výsledný produkt. A je jen na vás, jestli ho podpoříte.

Veselé Vánoce.

#24 Každý den

Říj 18, 2016, kategorie: Život

Každý den.

Každý den děkuju.

Každý den děkuju za ten moment.

Každý den děkuju za ten moment, tu šanci, tu možnost.

Každý den děkuju za to, že právě ona.

Každý den děkuju za ty zprávy.

Každý den si uvědomuju, že to nejde brát jako samozřejmost. Že tak, jak rychle to přišlo, to může zase odejít.

A proto každý den čekám na ten den.

==

Chtě nechtě si musíme přiznat, že sociální sítě ovlivňují naše životy. Něčí víc, něčí míň. Ale ovlivňují. A chtě nechtě si musíme přiznat, že žijeme životy druhých. Někdo víc, někdo míň. Skrz sdílená slova a fotky prožíváme okamžiky s těmi, kdo je sdílí. Ať už jsou pozitivní nebo negativní. Je ale důležité mít od životů těch druhých odstup a nezapomenout žít ten svůj.

A proto tyhle řádky. Proto ty řádky věnované jí. Protože i když se vy, na sítích, budete mít sebelíp, mě šťastnějším udělá její úsměv.

#randomzvesince vol. 2: Ikaro, Ikaro…

Zář 11, 2016, kategorie: Blog

Tyvole, co jsem to zase viděl. Ok, stává se tu z toho trochu bulvární plátekk. Když mně ti youtubeři nedají spát.

Ale vono to vlastně tak není o tom, že jsou to youtubeři. I když kdyby nebyli, asi bylo to celý nevzniklo. Datel a Ikaro. Pro ty, kdo nezná, jsou to youtubeři. Jeden větší a slavnější, co točí s mladším bráchou. Druhej míň slavnej a menší, o kterym jsem si myslel, že má koule. No, jestli je měl, tak mu splaskly hned, jak viděl Datla ve dveřích.

Je vcelku jedno, o co tam šlo. Důležitější jsou dvě věci. Když někomu vyhrožuješ na internetu, může se ti stát, že dotyčnej objeví u tebe před dveřma. Pak buď za frajera a normálně ho pozvi na kafe a zahraj to do outu. Rozhodně do něj nestrkej zezadu. Ještě když seš o čtyřicet kilo lehčí. Pak se ti totiž může stát, že se ti při pádu zlomí kůstky. A ty si pak budeš muset píchat injekce do břicha.

Druhá věc je ta, že když si chcete dát do držky, vypněte kamery. Já vim, že jste youtubeři a žijete online život, ale když se jdete vysrat, taky to netočíte. V tomhle byl Ikaro trochu v oslabení. Měl říct mamce, ať to natočí.

Myslim si, že nám tu regulérně vzniká youtube reality show. Normálně se toho někdo chytněte, protože z toho budou youtube money. Na druhou stranu ale upřímně doufám, že tohle je jenom sračka na odpoutání pozornosti od všech těch nahých fotek youtuberek a že Datel a Ikaro spolu teď někde leží na pláži a popíjej Daiquiri. Samozřejmě za všechny ty youtube money.