Mých pár slov k Veni, Vidi, Wich

Pro 24, 2016, kategorie: Hudba

Poslední týdny se točily kolem vydání Wichova alba Veni, Vidi, Wich. A protože je mi tohle album blíž než ostatní alba, napíšu k němu pár slov. Tohle není recenze, tohle jsou mé poznatky. A píšu je sám za sebe.

Indy. Po zveřejnění tracklistu se řešilo, kde je Indy a Ektor. Ektor se na poslední chvíli objevil. I když to bylo za pět minut dvanáct. Protože album už šlo do lisu. Nebylo to žádné skryté překvapení, nebyla to žádná chyba. Takže Ektor tam je. Ale Indy se neobjevil. Stejně tak se neobjevila celá řada dalších rapperů, ale to nikdo neřeší. Indyho všichni chtějí, protože Indy & Wich. Protože Hádej kdo… Protože na tom celá generace fanoušků vyrůstala. I já mám Indyho rád. Hádej kdo… je srdcovka. Jenže je to rok 2006. Deset let zpátky. Za těch deset let se toho hodně změnilo. Za těch deset let vydal Wich osm releasů, desítky singlů, celou řadu featů. Za těch deset let se Wich objevoval na nejzásadnějších tuzemských rapových albech. A za těch deset let nevznikl žádný plnohodnotný track od Indy & Wich. Indymu vyšlo album KMBL, které prostě nesklidilo tak kladná očekávání, jak Indy čekal. A těch featů by člověk na prstech jedné ruky napočítal. Vy Indyho na Wichově albu nečekáte proto, protože chcete, aby ukázal, co v něm je. Vy nečekáte, že by vám Indy ještě řekl něco, co jste od něj neslyšeli. Vy ani nečekáte, že by vás Indy zabil technicky. Vy ho tam chcete z nostalgie. Indyho máte spojeného s albem Hádej kdo… a tak trochu jste zapomněli, že od té doby neudělal nic, co by aspoň jen na chvilku donutilo lidi přemýšlet o novém albu Indy & Wich. A že má Rytmus Indyho na albu? Ať má. Určitě má důvod k tomu, ho tam mít. Nepřijde mi fér psát Wichovi, jak vás zklamal a vlastně mu rozkazovat, koho na albu mít bude a koho ne. Poslechněte si album Veni, Vidi, Wich a řekněte si sami, jestli si na něm umíte Indyho představit. Já ne. Není třeba tlačit na pilu. A není všem dnům konec. Nikdo neřekl, že Indyho na Wichově produkci už neuslyšíme.

Release date. Datum vydání byl 15. 12. Album z výroby jsme dostali 14. 12. Všechny předobjednávky byly s podpisem, samolepkou a kdo si napsal, i s věnováním. Udělali jsme maximum pro to, abyste CD měli doma co nejdříve. Tohle album vyšlo po dvou letech. Chápu vaši nedočkavost a natěšenost. Nechápu vaše skoro až nenávistné e-maily o tom, že jste album neměli 15., ale až 19. Pro někoho to měl být vánoční dárek a všechny objednávky byly odeslané tak, aby vám do Vánoc přišly.

iTunes verze vs. CD verze. Zveřejnění informace o tom, že na iTunes je album o 5 minut delší, vyvolalo vlnu nevole. Aniž by někdo vlastně přemýšlel o tom, proč to tak je a jak jsou tracky zkrácené, přišla kritika. CD verze je plnohodnotná. Nechybí žádný track, žádná sloka. Jen jsou konce, případně začátky tracků, o pár sekund zkrácené. Není to žádné okrádání fanoušků. Album na iTunes stojí skoro 10 dolarů. Což je skoro stejně, jako CD verze. Nedostanete k němu booklet, CD, samolepku, ani podpis. Vážně je takový problém to, že je album na iTunes o pět minut delší?

Když jsem psal o albu Panorama, které Wich udělal před dvěma lety s LA4, psal jsem, že je jiné, než všechny ostatní. Zde to musím napsat znovu. Tohle album je úplně jiné, než všechna Wichova alba, která kdy udělal. Tečka.

Díky všem, kdo přemýšlejí, než něco napíší. Udělat album se sedmadvaceti hosty není úplně easy. A vy slyšíte výsledný produkt. A je jen na vás, jestli ho podpoříte.

Veselé Vánoce.

#24 Každý den

Říj 18, 2016, kategorie: Život

Každý den.

Každý den děkuju.

Každý den děkuju za ten moment.

Každý den děkuju za ten moment, tu šanci, tu možnost.

Každý den děkuju za to, že právě ona.

Každý den děkuju za ty zprávy.

Každý den si uvědomuju, že to nejde brát jako samozřejmost. Že tak, jak rychle to přišlo, to může zase odejít.

A proto každý den čekám na ten den.

==

Chtě nechtě si musíme přiznat, že sociální sítě ovlivňují naše životy. Něčí víc, něčí míň. Ale ovlivňují. A chtě nechtě si musíme přiznat, že žijeme životy druhých. Někdo víc, někdo míň. Skrz sdílená slova a fotky prožíváme okamžiky s těmi, kdo je sdílí. Ať už jsou pozitivní nebo negativní. Je ale důležité mít od životů těch druhých odstup a nezapomenout žít ten svůj.

A proto tyhle řádky. Proto ty řádky věnované jí. Protože i když se vy, na sítích, budete mít sebelíp, mě šťastnějším udělá její úsměv.

#randomzvesince vol. 2: Ikaro, Ikaro…

Zář 11, 2016, kategorie: Blog

Tyvole, co jsem to zase viděl. Ok, stává se tu z toho trochu bulvární plátekk. Když mně ti youtubeři nedají spát.

Ale vono to vlastně tak není o tom, že jsou to youtubeři. I když kdyby nebyli, asi bylo to celý nevzniklo. Datel a Ikaro. Pro ty, kdo nezná, jsou to youtubeři. Jeden větší a slavnější, co točí s mladším bráchou. Druhej míň slavnej a menší, o kterym jsem si myslel, že má koule. No, jestli je měl, tak mu splaskly hned, jak viděl Datla ve dveřích.

Je vcelku jedno, o co tam šlo. Důležitější jsou dvě věci. Když někomu vyhrožuješ na internetu, může se ti stát, že dotyčnej objeví u tebe před dveřma. Pak buď za frajera a normálně ho pozvi na kafe a zahraj to do outu. Rozhodně do něj nestrkej zezadu. Ještě když seš o čtyřicet kilo lehčí. Pak se ti totiž může stát, že se ti při pádu zlomí kůstky. A ty si pak budeš muset píchat injekce do břicha.

Druhá věc je ta, že když si chcete dát do držky, vypněte kamery. Já vim, že jste youtubeři a žijete online život, ale když se jdete vysrat, taky to netočíte. V tomhle byl Ikaro trochu v oslabení. Měl říct mamce, ať to natočí.

Myslim si, že nám tu regulérně vzniká youtube reality show. Normálně se toho někdo chytněte, protože z toho budou youtube money. Na druhou stranu ale upřímně doufám, že tohle je jenom sračka na odpoutání pozornosti od všech těch nahých fotek youtuberek a že Datel a Ikaro spolu teď někde leží na pláži a popíjej Daiquiri. Samozřejmě za všechny ty youtube money.

#randomzvesnice vol. 1

Zář 8, 2016, kategorie: Život

Nazdar. Říkal jsem si, že bych občas mohl napsat post „jen tak“ z toho, co mě aktuálně napadne. Takže to budou takový náhodně proplouvající myšlenky, který občas třeba nebudou dávat smysl.

První věc. Nejsem charita. Na Vltavský vždycky chilluje bezdomovkyně bez nohy. Na tu jsem snad alergickej. Stojí tam na tý jedný noze a čeká, až jí lidi, bez jakýhokoliv jejího přičinění, dají peníze do tý její smradlavý pokrývky hlavy. Nechápejte mě zle. Občas sám dám peníze pánovi, kterej prodává Nový Prostor. Nesmrdí, nevotravuje, chová se slušně a je vděčnej. A evidentně se snaží. Ta radost z těch (pro spoustu lidí) drobnejch, to je k nezaplacení. A včera mě zabil můj bratranec, kterýho jsem neviděl asi šest let. Spíš dýl. Ne, není to bezdomovec. Přišel, pokecali jsme a prej jestli nemám kilo na cestu domů. Šel jsem do bankomatu, dal jsem mu kilo. Za čtyři hodiny si jdu koupit pití a koho nepotkám. Bratranec a jestli nemám další kilo, že to předtím ztratil. A v ruce cigáro. Ne, nemám kilo. Chodim do práce, abych mohl žít a nemusel někoho takhle votravovat. Nemáš drobný? Nemáš cigáro? Nemám. Drobný po kapsách nenosim. A nekouřim.

Druhá věc. Youtubeři, poserte se. Namísto toho, abyste se někam posunuli, ať už technicky nebo tématicky, tak hnijete na jednom místě. Jasně, ne všichni. Ale spousta z vás. Mikejepan si mě zhnusil svym promyšlenym byznys plánem. Nemám nic proti jeho cílený propagaci nějaký firmy, ale na tu vomáčku kolem nejsem zvědavej. Freescoot je vocas na entou. Hodit na dálnici po kamionu lahev a cejtit se drsně, to chce kurva kuráž. TvTwixxx a všichni vostatní, který se snažej přiživit na nahejch fotkách holek, poserte se. Panicové, který evidentně nikdy neviděli nahou holku. A vy všichni, který si myslíte, že vaše nudný životy budou někoho zajímat, běžte si zaběhat. Díky klukům jako Erem Movie nebo Dan Hanuš, který neklesli na úroveň těhle honičů sledovanosti. Jo a Teri, na její videa se vždycky rád podívám. Really. Fascinuje mě to, jak se vlastně ani nedokážou podpořit. Jak nějaký konkurenční firmičky.

Třetí věc. Díky za moji ženu. Podporuje mě, miluje mě, chápe mě. I když se někdy chovám jak největší hovado. A dokáže mě překvapit něčim, co bych nečekal. Každej den jsem vděčnej za tuhle skvělou holku, která mi dává neskutečně moc lásky a síly překonat to čekání na ni. Jestli máte taky takhle skvělou ženu, tak se teď přiblbě usmějte. Jako já, když to teď píšu. Jo a žena proto, protože se jako žena chová, jako žena smýšlí a jako žena vypadá.

Čtvrtá věc. Kupujte tenisky. Jsou dobré. Anebo se na to radši vyserte.

Nazdar.

#23 Pár viet…

Zář 4, 2016, kategorie: Život

Už jsou to zase dva měsíce, co jsem nic nenapsal. Měl bych se stydět. Vlastně neměl. Takže takové mé retrospekce…

Teď si uvědomuju, že už jsem vlastně zapomněl, co jsem chtěl napsat. Jedna událost tu ale přece je. A to naše společná dovolená. Naše první společná dovolená. Mé potřetí v životě u moře. Mé podruhé v letadle. A mé poprvé s ní.

Původně jsem chtěl jet do Itálie, autem, ve více lidech. Nakonec z toho bylo Řecko, letecky, ve dvou. O to víc jsme si to ale užili, závislí sami na sobě. Vlastně ne tak úplně. Protože po příletu na Krétu jsme hned v autobuse, který nás měl odvézt na hotel, poznali skvělý bár. Ivanku a Kubu. Z Karlových Varů. Sedli jsme si. Navíc jsme byli na stejném hotelu, takže jsme ten týden trávili více-méně společně.

Už dlouho jsem si tahle s nikým nerozuměl. Už dlouho jsem nepoznal takhle fajn lidi s tak dobrým srdcem. Jeden den jsme si společně půjčili Mini Cooper a vyrazili vstříc nejjižnějšímu městu Evropy. V ten moment jsem si uvědomil, že jet někam na dovolenou není jen hotel, moře a bazén, ale že se z toho dá vytřískat mnohem víc. Mnohem, mnohem víc. Takže jsme celý den jezdili po ostrově, poslouchali rap a objevovali krásy Kréty. A bylo to skvělé. Asi to nejlepší, co jsem na dovolené kdy zažil. Ta svoboda. Ta příroda. To moře. A k tomu všemu skvělí lidé a má milující holka.

Dneska takhle #burantrip #kreta #cabrio

Fotka zveřejněná uživatelem Tomáš Potěšil (@tomaspotesil),

Nejlepší dovolená ❤️

Fotka zveřejněná uživatelem Tomáš Potěšil (@tomaspotesil),

Kromě spousty opuštěných domů je v Řecku taky spousta vraků. Tak proč neposedět.

Fotka zveřejněná uživatelem Tomáš Potěšil (@tomaspotesil),

Uteklo to a už je to skoro měsíc, co jsme se vrátili. Zpět do reality, ke každodenním povinnostem. Každopádně jsme byli spolu až do minulé středy, kdy Klárce končily prázdniny. Takže teď nás čeká takové to těžší období, kdy chceme, ale nemůžeme. Být spolu. Budeme žít z víkendu na víkend a těšit se, až tohle skončí. Protože to jednou skončí. Asi nemá cenu tu psát víc, protože kdo si tím neprošel, ten to nepochopí. A kdo prošel, no to je jedno.

Jo a teď jsem se zase vrátil k běhu. Nevím, co mě to popadne vždycky před zimou. Asi to, že přes léto vždycky nakynu. Každopádně můžete sledovat můj běžecký Instagam @podesnenibezec. Každý like je pro mě důvod, proč se dokopad jít běhat. Jednou toho třeba bude něco víc.

#podesnenibezec #myjsmebezci #nikeplus

Fotka zveřejněná uživatelem Tomáš Potěšil (@tomaspotesil),

Takže asi tak. Tohle je mých pár viet… Už si uvědomuji, proč jsem ty dva měsíce nic nenapsal. Protože jsem si užíval chvíle s ní. Mějte se skvěle.